Zetsuen no Tempest

Zetsuen no Tempest je anime protkané záchranou světa, magií, láskou, Shakespearem a humorem. Tahle jedna věta by jej vystihovala více než dokonale. Hlavní událostí a spouštěčem všeho dalšího je smrt patnáctileté dívky Aiky, která tu zanechává nevlastního bratra Mahira a svého pečlivě utajovaného přítele Yoshina, který je mimojiné nejlepším Mahirovým přítelem.

Zatímco Yoshino se víceméně velmi zdatně s její smrtí vyrovnal a svou ztrátu navenek nedává znát, Mahiro zatouží po pomstě a rozhodne se vypátrat vraha své sestry a zabít jej. Jakmile své síly navíc spojí s princeznou Začátku, události nabírají na obrátkách...

O tomto anime rozhodně nelze říct, že by člověk už od začátku věděl, jak dopadne. Neustále přicházejí nové zvraty a vy ani netušíte, jak skončí díl, na který se díváte, natož abyste měli podezření, jak příběh jako celek dopadne. A právě tímto faktem se jedná o velmi příjemnou podívanou, u které jsem se rozhodně nenudila a s nadšením a netrpělivostí koukala na další díly. Kresba je velmi příjemná, příběh pěkně vymyšlený, stejně jako jsou postavy samotné - až na některé výjimky - velmi dobře vykresleny a charaktově promyšleny.

Co mi hodně vadilo, byl přelom mezi první a druhou řadou. Osobně jsem vycházela z konce první řady, druhá sice tak nějak navazovala, nicméně vyskytují se v ní matoucí momenty, konkrétně první dva. Nicméně po čase jsem na svých nejasnostech přestala bazírovat a druhou řadu si i tak užila. Čím si mě autoři skutečně získali, byly citáty ze Shakespearových her. Nad tím mi opravdu srdéčko radostí zaplesalo.

Fuwa Aika se sice sama o sobě v anime vyskytuje po málu, ale její postava má na celý příběh velmi podstatný vliv. Můžeme o ní prohlásit, že je značně odměřená, svým způsobem možná i zlá, nicméně prohnaně inteligentní a chytrá dívčina.

Fuwa Mahiro je bohatý synek, kterého se více či méně všichni na škole báli a on jim to oplácel přehlížením a povýšeným chováním. Charakterizovala bych ho jako jedince, který bez skrupulí jde za svým a je mu jedno, co bude muset kvůli dosažení cíle obětovat. Nicméně pod touto tvrďáckou slupkou se skrývá osobnost, která dokáže být i velmi laskavá a podporující.

Takigawa Yoshino ovládá schopnost bez problémů splynout s davem. Snaží se být nevýrazný, jeho reakce jsou přiměřené. Nicméně se jedná o velmi inteligentního a prohnaného jedince, který je zároveň i dobrákem od kosti.

Kusaribe Hakaze je princeznou nebo mágem Začátku.Setkáváme se s ní tehdy, kdy je svými lidmi unesena na opuštěný ostrov, aby se nepletla do jejich záležitostí spojených se stromem Začátku. Působí typickým dojmem středoškolaček z anime, takže veselá, aktivní, svéhlavá a lehce dětinská, nicméně i přes to všechno je kouzelná :-)

Anime rozhodně doporučuji ke koukání. Bon Appétit!

Psycho-pass

Po delší, resp. hodně dlouhé době jsem opět zde. První, co následovalo po zvážení opětovné činnosti na tomto blogu, bylo čiré zděšení, co se z bloggeru stalo. Jsem toho názoru, že se změnami by se to moc nemělo přehánět. Nicméně i tak věřím, že si na to celkem rychle zvyknu, jen co si to odzkouším.

Tenhle blog ale není určen k rozebírání změn googlu, ale k vypisování obsahu a hodnocení anime, která mi přišla pod můj krásný elegantní nosík. Takže po roce a půl recenzuju další anime, a to sice Psycho-pass.

Vážení, je to síla, naprosto mě to dostalo. Musím konstatovat, že je to prudce koukatelné. Asi takhle bych zhodnotila své dojmy z tohoto počinu. Koho nadchl svého času film Minority Report, bude jistě nadšen i z tohoto dílka, které je postaveno na podobném principu, čímž rozumíme vyhledávání potenciálních zločinců a jejich "odstranění", nebo spíše by bylo vhodné použít slovo "převýchova". No, nebudeme detailisti, jistě jste pochopili, co jsem tím chtěla říct.

Co je nutné vypíchnout pro jedince, kteří uvažují o zkouknutí tohoto anime? Myslím, že následující:
- děj se odehrává v budoucnosti,
- postavy v anime se dělí na potenciální zločince a "s čistým rejstříkem", mezi bezpečnostňáky to jsou pak vyšetřovatelé (= ti, u kterých nehrozí riziko, že se z nich stanou zločinci) a naháněči (= potenciální zločinci. Zločinu se ještě nedopustili, ale systém Sibylla je označila za náchylné jedince ke zločinu),
- zmínila jsem systém Sibylla = systém, který rozhoduje víceméně o všem :-), ale hlavní jeho náplní je zhodnotit, jestli má člověk dispozice stát se zločincem. Mimo jiné taky na základě výsledků určuje jednotlivcům, na co se hodí, jakou práci mají vykonávat apod. (zkrátka Velký Bratr naprostá hadra),
- hlavními postavami jsou Šin'ja Kógami a Akane Tsunemori. Jedná se o dvojici naháněč - vyšetřovatelka, v jednotce samozřejmě nejsou sami, staršího kolegu Akane zde reprezentuje Nobučika Ginoza. Nejstarším jedincem je tu naháněč Tomomi Masaoka, dalšími naháněči jsou pak Yayoi Kunizuka a Shusei Kagari,
- velmi zdatným a všemi mastmi mazaným protivníkem je tu Shogo Makishima,
- dominator = zbraň, která se používá ke zpacifikování (potenciálních) zločinců, sama vyhodnocuje, zda u dotyčného lze ještě uvažovat o převýchově, nebo bude lepší jej zcela eliminovat,
- Akane působí na začátku jako holčička, která si spletla dveře a neumí do pěti napočítat, musím vás ale potěšit, že zhruba v poslední čtvrtině se pochlapí,
- kresba i hudba jsou velmi příjemné, krásně se na to kouká,
- příjemně vypracované charaktery jednotlivých postav, jednání, chování, motivy .... nemá to chybu, mezi dvěmi hlavními postavami koluje správná chemie,
- počítejte s celkem velkou úmrtností, s čímž souvisí i značně krvavé scény v průběhu celého anime.

O tom, jak si naše jednotka bezpečnostních sborů poradí s případy, s pracovními vztahy vůči sobě navzájem, ale i vůči ostatním, a co se nakonec vyklube ze systému Sibylla, tak na to se koukněte sami, věřím, že si to užijete stejně jako já.

Sungkyunkwan Scandal

Sice jsem tvrdila, že dorama příliš nemusím a že tamní herci snad ani hrát neumí, nicméně jsem minulý týden objevila světlou výjimku, kterou je Sungkyunkwan Scandal. Jedná se o příběh mladičké Kim Yoon Hee, která shodou okolností je na přímý rozkaz krále nucena vstoupit do ryze chlapecké školy a studovat na státního úředníka. To všechno ovšem v mužském převlečení, poněvadž ženy do Sungkyunkwan vstoupit nesmějí, neb’ je čeká trest smrti. Zde pak potkává další tři mladíky, s nimiž ji spojí přátelství na život a na smrt. Byť se z toho pak stává spíše milostný trojúhelník, kdy jeden zůstává tak nějak na ocet…

Ze začátku má celý příběh celkem švih a hlavní hrdinka se vám svou odvahou a emancipací bude líbit. Aspoň do té doby, než se z ní stane ufňukaná slečinka, kterou musí každý zachraňovat a která zvládne jen na všechny hledět s vytřeštěnýma, uslzenýma očima. Člověk si až někdy říká, že ti chlapi okolo musí být naprostí tuponi, když nepoznají ženskou, byť ji mají 10 centrimetrů před sebou. Také nechápu preference hlavní ženské postavy, co se týče mužů, moje maličkost by si vybrala rozhodně Goo Yong Ha nebo Moon Jae Shina… Lee Sun Joona pokládám za páprdu s neopodstatnělou hrdostí a sebevědomím, nicméně budiž…

Osobně považuji dané dorama za poněkud zbytečně dlouhé, kdyby se useklo asi tak posledních šest sedm dílů, člověk by o nic nepřišel. Nicméně musím uznat, že příběh sám o sobě je zajímavý a herecké výkony v rámci žánru dorama naprosto nadprůměrné, až jednoho mrazí… Tudíž jen víc takových dílek, víc :-)

Kenichi

Na tohle anime jsem narazila na nepřímé doporučení jedné známé a byl to nečekaný úspěch! I když mě zpočátku děsilo, že to má 50 dílů, protože obvykle s narůstajícím počtem dílů kvalita anime postupně klesá, tady se to ale díkybohu neprojevilo, což mě velmi potěšilo a zhlédla jsem to na jeden zátah.

V podstatě můžeme říct, že je to první a druhá řada. První polovina anime se zabývá Kenichim a jeho bojem se šikanou, hledáním cesty k bojovým uměním a k sobě sama. Druhá polovina je pak o boji Kenichiho a jeho přátel proti členům Ragnaroku.

Hudbu považuju za bezvýrazný anime standard, kresba je už dle mého názoru lepší, zvlášť co se týká jednotlivých postav (osobně jsem silně uslintávala nad Hermitem… budiž mi odpuštěno). Příběh má švih, správné tempo, dostatek napínavých, a zvláště pak zábavných momentů. Bojové scény považuju za jedny z těch povedenějších. Rozhodně nehrozí, že by se člověk u tohohle dílka ukousal nudou.

Kenichi je středoškolák, kterého neustále někdo šikanuje. Když mu hrozí zbití silnějším spolužákem z karatistického klubu rozhodne se zachránit si kůži tím, že se začne věnovat bojovým uměním v dojo dědečka své nové přistupivší spolužačky Miu. Díky své víře ve spravedlnost a přátelství pak postupně buduje pevná přátelství s lidmi, kteří dříve stáli proti němu.

Miu Furinji je talentovaná dívka, která si na Kenichim cení jeho ochotu pomáhat lidem, i když sám by celkem často potřeboval zachránit. Její bojové a intelektuální schopnosti jsou opravdu na vysoké na úrovni. Nicméně co se týká citové roviny vůči Kenichimu, přijde mi, že v tom má holčina krapet zmatek…

Co považuju za opravdu povedené je vykreslenost charakterů jednotlivých mistrů, kteří Kenichiho učí. Je to to nejluxusnější, co jsem kdy viděla… Takže apa apapapa apaaaaa!!! :-)))

Tenjho Tenge

Hmm, nějak ani nevím, jak bych měla tohle anime uvést… Nicméně začneme klasikou… Pokud máte rádi boj, krapet ečči a více či méně nesmyslný děj, tak je to to pravé ořechové přesně pro vás. Co se na tomhle anime dá pochválit jsou bezesporu bojové scény, ty považuju za opravdové plus, že by se snad člověk i s chutí pustil do nějakého bojového sportu, byť je od přírody líný jako veš. Dalším nepochybným kladem jsou celkem – až na malé výjimky – příjemná kresba postav. Mno, a tím by tak pozitiva tohoto anime skončila…

Kresba je celkem obstojná, nicméně dělat z každého, kdo se zabývá bojovým sportem pomalu kulturistu, považuju od tvůrců za přehnané… Také jaksi nechápu posedlost velkými ňadry, které má v tomhle anime snad každá ženská postava, což dokládá pouze ten fakt, že tvůrci byli chlapi, poněvadž jaksi si neuvědomují, na kolik velká ňadra představují zátěž a překážku při pohybu… Ale budiž, je to anime, tak jim to odpusťme, byť je mi to silně proti srsti…

Hudba… ech, tak ta podle mého gusta rozhodně nebyla, ale tak někomu by se snad i líbit mohla… A příběh… bože, to je snad největší negativum celého tohohle anime… Jsem typ diváka, který stráví skoro všechno…, ale tenhle příběh vymýšlel snad puberťák s grafomanií a patřičnou výdrží… Ve své podstatě to nemá ani hlavu ani patu, ať se díváte, jak se díváte, tak základní pohnutky postav neodhalíte, byť se o to tvůrci zřejmě snažili… buď jsem tak natvrdlá, nebo to tam vážně pořádně nedali,… anebo jsem to jako motiv jejich chování vzít nechtěla, protože to bylo příliš nesmyslné… Tudíž z celého anime vám zůstane jen hromada boje s občasným komediálním výstupem, a tím to skutečně hasne. Hlavně nepátrejte po motivech postav, poněvadž vás to jedině tak naštve a zklame… Tohle se tvůrcům vážně nepovedlo…

Nicméně jako podívaná na boj to fakt stojí za to, to se tomu skutečně upřít nedá!

Blassreiter

Blassreiter je jedno z akčnějších anime, které jsem poctila svou ochotou jej shlédnout. Bylo téměř ukrutným bojem to vůbec dokoukat, ale nakonec se bohužel i přes veškeré odhodlání nezadařilo. I když věřím, že někteří pánové nad tímhle anime jistě s nadšením sobě vlastním jásají ostošest…

Hudba sama o sobě vás zřejmě nikterak zvlášt neosloví, není to nic, co by si člověk zasněně broukal při cesta v MHD… Kresba… hmm, celkem často dost připomíná kresbu používanou v pc hrách. A proto zřejmě někteří jedinci pro ni horují, mně to osobně přišlo, jako by se autoři snažili o reálný 3D efekt, z kterého nakonec vyšla pouhá fraška celkem nerealisticky se pohybující… ale tak proti gustu…

Pokud čekáte aspoň nějaký náznak o psychologické vykreslení postav, tak se s tím zrovna rozlučte, na to tzv. není čas. Podstatné je tu rychle jezdit, střílet a zabíjet… jo, a měnit se v monstra… to je taky oblíbená kratochvíle, takže anime naplňuje dokonale svůj žánr, ke kterému patří. Jsou zde sice okamžiky, kdy vám nejspíš očko i přes koukání na monitor, který jej bezpochyby výborně nechává osychávat, zvlhne, ale to tak asi na dvě minuty, pak se opět dočkáte řežby… Kapesníčky tudíž nejsou nutnou výbavou při sledování.

Určení hlavní postavy vám nejspíš dá chvíli zabrat… Jestli si myslíte, že to bude Gerd, tak vám říkám rovnou, že ne, ten to skutečně nebude, a rovněž radím, abyste mu moc nefandili, poněvadž konce anime se stejně nedožije, resp. nedožije se ani jeho půlky… A pak tu máme Josepha Jobsona alias Blue… Jedna z mála postav, kterou si tak nějak můžete oblíbit.

Dalším na řadě je Herrmann… bývalý kolega a nejlepší přítel Gerda. Člen zásahové jednotky XAT, který se rozkazy opravdu příliš spoutávat nenechá a po Josephovi další postava, kterou nečiní problém mít svým způsobem rád. Co se týká Amandy… Ehm, no, jak to jen říct, vzít si dítě ze sirotčince, a pak ho nechat šikanovat ve škole a nestarat se o to do té doby, než se drahý bráška promění v monstrum, považuju krapet za nešťastné. Nicméně dobře, na správné chování v určitých chvílích nemá bohužel patent nikdo z nás… Takže to Amandě milostivě odpustíme…

Pokud hledáte, kdo je vlastně hlavní postavou, tak bych v tomhle ohledu odkázala na španělskou literaturu… Tj. je to jako v románu Fuente Ovejuna… Těm zdatnějším v literatuře jistě dojde, že hlavní postava je vlastně kolektivní… Což – pokud mám přiznat barvu – mě zas tak moc nebere…  Nicméně pokud máte rádi dostatek střílení, krve a akce… Tak si jistě přijdete na své…

Karin

Po delší odmlce a menší detoxikaci od anime a mangy jsem zpátky s článkem o dalším anime…

24-dílné anime o upíří rodince a jejich dceři, která krev nesaje, ale sama produkuje v nadměrném množství, to je anime s názvem Karin. Je to rozhodně dílko, které ničím výrazně nepřekvapí, to ovšem neznamená, že nestojí za shlédnutí. Jedná se o pohodovou podívanou s občas dokonce i napínavými momenty. Kresba, hudba a ani příběh nejsou ničím unikátní, příliš nezaujmou, ale ani neurazí.

Příběh jsem už trochu nastínila, nicméně ne hlavní dějovou linii, kterou u romantického anime můžeme očekávat… ano, naše problematická upíří dcerka se zamiluje do člověka… a to je hlavní jádro pudla, z toho vzniká víceméně většina dějových zápletek a problémů…

Představme si hlavní protagonisty:

Maaka Karin – problematická upíří dcerka… Její problematičnost spočívá v tom, že je tvůrcem krve na rozdíl od zbytku její rodiny. Tuto přebytečnou krev pak musí buď do někoho vstříknout, anebo ji vytryskne z nosu (což se stává celkem často)… Její upíří slabostí je krev nešťastných lidí. Z jakéhosi pro mě dosud nepochopitelného důvodu je proti vysávání krve a potažmo jejich špatných vlastností z lidí. Když přece někoho udělám šťastnějším a vitálnějším jen tím, že se mu zakousnu do krku a trošku si cucnu jeho krve, tak co je na tom nelidského? Spíš by se to mělo brát jako dobrý skutek… Což mě napadá, že taky jsem nepochopila, jak jí může přitahovat určitá složka krve, když ona sama krev nepije, ale vstřikuje do své “oběti”… ale tak budiž…

Isui Kenta – nově přistupivší student, který jen svou přítomností vyvolává u Karin bouření krve a následné krvavé gejzíry z jejího roztomilého nosíku. Díky tomu, že zná tajemství Karin, stává se z něj její spojenec a přítel. Označila bych ho jako starostlivého, pracovitého jinocha se smyslem pro povinnost a čest… Jeho největším snem je žít jako čestný člověk.

Rodiči Karin jsou Henry a Carera, sourozenci pak Ren a Anju. Otec Henry je starostlivý otec a jedna z nejkomediálnějších postaviček. Rozhodně si takhle nepředstavuje hlavu upírského rodu…. Matka Carera je už jiné ráže, její papučí bych po hlavě opravdu dostat nechtěla. Rodinný krb drží v rukou skutečně pevně, tedy alespoň do doby, než se objeví její tchýně… Starší bratr Ren je proutník par excellence, ale musím přiznat, že byl mou nejoblíbenější postavou z celého anime…  Anju…. taková gothická slečna, která má o všem přehled, nicméně podezřívám ji z až nezdravé lásky k její starší sestře…

Poslední, koho zmíním, je rádoby lovec upírů Winner Sinclair… jedná se o první “oběť” Karin. Na kousnutí si nepamatuje, ale má pocit, že minimálně ve snu se už s Karin setkal a zažil s ní svůj první polibek. Osobně ho považuju za více či méně rušivý element, ale tak věřím, že někomu se jeho obsazení a charakter můžou líbit…

Příběh sám o sobě špatný není, jen tam jsou určité menší nesrovnalosti, které autorům zřejmě unikly (např. závěrečné vysání Winnerova dědečka, kdy mu byly odstraněny skoro všechny negativní vlastnosti, které Maakaova rodina je schopná vysát… na začátku anime se dozvídáme, že to není navždy, nicméně na konci – kdy si celá upíří rodinka zkazí žaludky krví starého zahořklého páprdy – se všichni tváří, jako by to mělo trvat věčnost… anebo kdy a kde kouše Karin Isuiho matku? Kór když ji o to výslovně nikdo neprosil… – ale možná se v tom moc už rýpu…). Pro oddech je to ale rozhodně fajn dílko, mohu doporučit.