Warning!

Kopírovat obsah tohoto blogu bez souhlasu autora a bez uvedení zdroje je zakázáno!
(opravdu není uměním zkopírovat na svůj blog cizí práci a ještě to vydávat za vlastní dílo, tak se nad sebou zamyslete :-P)

sobota 18. června 2011

Devil may cry

Další anime podle počítačové hry… Ano, nikdy jsem ji nehrála, tudíž své dojmy z ní zde jaksi nemohu odprezentovat, takže se vám hluboce omlouvám. Nicméně pro neznalé ani hry, ani anime předkládám další recenzi/resumé nebo jak tomu chcete říkat…

Bylo nebylo… synek silného démona bojoval s démony. Dluhy měl, kam se podíval, a jeho vášní byl odjakživa jahodový pohár. O tom, že ho snad nikdy nikdo neporazil, snad není nutné se ani zmiňovat, to tak nějak z logiky věci vyplývá samo… Jeho jméno bylo Dante. A aby na to nebyl sám, byť by si i tak s přehledem vystačil, na pomoc mu přispěchávají dvě sličné slečny v odvážných oblečcích a holčička – sirotek, která se následně promění v uklizečku jeho neskutečného svinčíku… Dante je typický osamělý hrdina, to znamená navrch apatický, klidný, nepřístupný, flegmatický. Ovšem někde pod tou silnou tvrďáckou slupkou se opět – zcela “nečekaně” – skrývá dobrák…

U nějaké kolegyňky recenzentky jsem četla, že anime na sebe nenavazuje a že se jedná o jednotlivé příběhy… S tímhle názorem se tak zcela nemůžu ztotožnit. Ano, na první pohled se zdá, že to jsou samostatné příběhy a díly v podstatě nekončí otevřeným koncem jako jiná anime, kde člověk nadává jak špaček, že si musí počkat do příštího dílu, aby se dozvěděl, co se vlastně stane. Provázanost anime Devil may cry člověk pochopí až na konci, kdy vlastně dojde k závěru, že “jednotlivé” příběhy vedly k finálnímu příběhu, vytvářely podmínky a byly tak určitou předpřípravou…

Devil may cry je hodně krvavé anime. Střílí se na všechno živé i neživé, a když už začíná být střelba nudou, vytáhnou se meče. V případě Danteho opravdu ohromný meč, hodný zápisu do Guinessovy knihy rekordů… Ending i opening nemají chybu a humorné scénky tam taky najdete :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat