Karin

Po delší odmlce a menší detoxikaci od anime a mangy jsem zpátky s článkem o dalším anime…

24-dílné anime o upíří rodince a jejich dceři, která krev nesaje, ale sama produkuje v nadměrném množství, to je anime s názvem Karin. Je to rozhodně dílko, které ničím výrazně nepřekvapí, to ovšem neznamená, že nestojí za shlédnutí. Jedná se o pohodovou podívanou s občas dokonce i napínavými momenty. Kresba, hudba a ani příběh nejsou ničím unikátní, příliš nezaujmou, ale ani neurazí.

Příběh jsem už trochu nastínila, nicméně ne hlavní dějovou linii, kterou u romantického anime můžeme očekávat… ano, naše problematická upíří dcerka se zamiluje do člověka… a to je hlavní jádro pudla, z toho vzniká víceméně většina dějových zápletek a problémů…

Představme si hlavní protagonisty:

Maaka Karin – problematická upíří dcerka… Její problematičnost spočívá v tom, že je tvůrcem krve na rozdíl od zbytku její rodiny. Tuto přebytečnou krev pak musí buď do někoho vstříknout, anebo ji vytryskne z nosu (což se stává celkem často)… Její upíří slabostí je krev nešťastných lidí. Z jakéhosi pro mě dosud nepochopitelného důvodu je proti vysávání krve a potažmo jejich špatných vlastností z lidí. Když přece někoho udělám šťastnějším a vitálnějším jen tím, že se mu zakousnu do krku a trošku si cucnu jeho krve, tak co je na tom nelidského? Spíš by se to mělo brát jako dobrý skutek… Což mě napadá, že taky jsem nepochopila, jak jí může přitahovat určitá složka krve, když ona sama krev nepije, ale vstřikuje do své “oběti”… ale tak budiž…

Isui Kenta – nově přistupivší student, který jen svou přítomností vyvolává u Karin bouření krve a následné krvavé gejzíry z jejího roztomilého nosíku. Díky tomu, že zná tajemství Karin, stává se z něj její spojenec a přítel. Označila bych ho jako starostlivého, pracovitého jinocha se smyslem pro povinnost a čest… Jeho největším snem je žít jako čestný člověk.

Rodiči Karin jsou Henry a Carera, sourozenci pak Ren a Anju. Otec Henry je starostlivý otec a jedna z nejkomediálnějších postaviček. Rozhodně si takhle nepředstavuje hlavu upírského rodu…. Matka Carera je už jiné ráže, její papučí bych po hlavě opravdu dostat nechtěla. Rodinný krb drží v rukou skutečně pevně, tedy alespoň do doby, než se objeví její tchýně… Starší bratr Ren je proutník par excellence, ale musím přiznat, že byl mou nejoblíbenější postavou z celého anime…  Anju…. taková gothická slečna, která má o všem přehled, nicméně podezřívám ji z až nezdravé lásky k její starší sestře…

Poslední, koho zmíním, je rádoby lovec upírů Winner Sinclair… jedná se o první “oběť” Karin. Na kousnutí si nepamatuje, ale má pocit, že minimálně ve snu se už s Karin setkal a zažil s ní svůj první polibek. Osobně ho považuju za více či méně rušivý element, ale tak věřím, že někomu se jeho obsazení a charakter můžou líbit…

Příběh sám o sobě špatný není, jen tam jsou určité menší nesrovnalosti, které autorům zřejmě unikly (např. závěrečné vysání Winnerova dědečka, kdy mu byly odstraněny skoro všechny negativní vlastnosti, které Maakaova rodina je schopná vysát… na začátku anime se dozvídáme, že to není navždy, nicméně na konci – kdy si celá upíří rodinka zkazí žaludky krví starého zahořklého páprdy – se všichni tváří, jako by to mělo trvat věčnost… anebo kdy a kde kouše Karin Isuiho matku? Kór když ji o to výslovně nikdo neprosil… – ale možná se v tom moc už rýpu…). Pro oddech je to ale rozhodně fajn dílko, mohu doporučit.